Ahojte!* (*tenhle čupr pozdrav používá celá rodinka mýho kluka, všichni jsou z Moravy, i můj kluk je z Moravy, takže asi chápete, co tim chci říct – já to teda jako moc nemusim, pro mě je tenhle pozdrav esencí falešný rovnosti a imaginární solidarity a všelidský lásky, ale během posledních tejdnů jsem si lecčims prošla a z toho důvodu už jsem víc pokorná...
Nadešel čas na menší life update. Všechno se hroutí, všechno je tzv. na hovno, takže ok, všechno při starym. Dozvěděla jsem se termíny státnic a obhajoby, složení komise a oponenta diplomky a... nejsem v poho. Diplomku jsem nakonec sice stihla odevzdat v termínu, ale už tehdá, když jsem se sekretářkou podepisovala výtisky práce, mi bylo jasný, že tohle meníčko nemá šanci na výhru,...
Chtěla jsem napsat, jak to nakonec dopadlo s pracákem, že mi moje máma kladla na srdce, ať tam vyrazim co nedjřív, nejlíp třeba půl hodiny před otvíračkou (wtf), takže když nadešel den D, vstala jsem samozřejmě v půl jedenáctý a na pracák jsem lážo plážo tempíčkem dorazila před polednem a nejdřív jsem se strašně lekla, protože vchod byl obsypanej minimálně padesátkou pořvávajících vyvítejakejch...
Můj kluk řiká, že bych tenhle "blog" měla přejmenovat na Jak mi všichni ubližujou. (Můžu ale za to, že jsem terčem bezpráví a křivdy častějc než kdokoli jinej? Ne.) Já spíš uvažuju nad tim, jestli neni potřeba změnit madworker na madnemakačenko. Vždycky se divim, že mi kudlu do zad bodnou ty, od kterejch bych to čekala nejmíň. S klukem jsme koukali na Filadelfii, doplňuju...
Můj milej deníčku, jsme kámoši už dlouho, takže se nemusim stydět za to, že jsem už zase neštastnější než šafářův dvoreček. Neni to záležitost poslední doby - celej život jsem taková! Pokaždý si myslim, že už konečně přichází nějaký štěstíčko a pak jsem zase zklamaná, protože se to všechno nějak záhadně posere. Sere mě ta moje nestálost. Pamatuju si, jak jsem si vždycky...
