Tak je to tady, jsme na tzv. dovče, kterou bych se snad ani nebála označit za dovču vymodlenou. Víte, jen co se na jaře trošinku oteplí, dostanu hysterák a sehraju scénu na téma potřebuju sluníčko, moříčko, teplíčko, zmrzlinku, nafukovačky a to teď hned. Teď hned to nikdy nejde a než konečně někam odcestuju, projdu si několika fázema znechucení, beznaděje a vzdoru. A když už nakonec někam dorazim, vlezu do moříčka asi tak dvakrát, protože nesnášim špinavou vodu a bojim se žraloků (a občas mi v hlavě hraje podkres z Čelistí i když plavu v bazénu).
Letos to bylo taky docela hustý. Několikrát jsme se pohádali do krve, vzájemně se prokleli a pak jsme vybrali hotel vedle hřbitova a s těžkým srdcem dali micušku na prázdniny k našim a vyslechli si kázáníčko, že jsme blázni a ať se neopovažujeme přivézt ebolu nebo žloutenku, a vyjeli jsme na letiště a neupadl nám vejfuk a mě pak v letadle běžel v hlavě Nezvratný osud jednička a furt jsem se blbě ptala, kdy už budeme v Turecku (jsme v Tunisku).
A pak jsme vystoupili z letadla a všichni si drželi nosy, protože to v Tunisku prej strašně smrdí, ale já cejtila rejžovej nákyp s rozinkama a bylo mi jasný, že tahle rekreace bude tzv. supiš. A pak jsme dorazili na hotel a paninka na recepci nám řekla, že pro nás nemá pokoj, ale já když chci, tak se umím strašně zle podívat (i když nechci, tak se umím strašně zle podívat) a tak paninka pokoj našla a my jsme se ubytovali a mile nás překvapilo, že nám v noci nelítaj na pokoj komáři, což se vysvětlilo na druhej den, kdy jsme na balkóně objevili tři obří včelí úly, ze kterejch maj naděláno v kalhotech jak komáři, tak my.
Dneska dopolčo jsme se vydali do víru velkoměsta, nadejchat se Afriky a poznat taky tu jinou kulturu, že jo. Pár metrů od hotelu se nás ujal Alibaba. Můj táta mi před odletem kladl na srdce, že všichni Tunisani jsou tzv. čmoudi a hochštapleři a práce jim nevoní a že jsou to špíny, co nás budou chtít akorát tzv. vodrbat. A tak jsem Alibabovi rovnou řekla, že nic nechci. Jenže Alibaba je důmyslnej asi jako podomní prodejci elektřiny a tak nám nic nenabízel, jenom nám radil, co kde v Monastiru najdeme a pokoupíme a oslovoval mě jako Cladiu Schiffer a pak si za to řekl o peníze a my jsme se moc báli, že nás zabije a tak jsme mu je dali.
A pak jsme šli radši do hotelu, kde zrovinka probíhal animační program. Animátorů je tu jak psů a jsou evidentně jediný, který ty tanečky, soutěže, karaoke a scénky baví. Když už konečně někoho zlanaří, celá ta fraška nebezpečně připomíná scény s organizovanou zábavou z Hříšnýho tance aHomolka a tobolka. Jeden z místních 'kulturních referentů' stojí fakt za to, snad nikdy jsem neviděla nikoho tak moc pozitivního (skoro jako HIV pozitivní) a aktivního (skoro radioaktivní). Ale zařekla jsem se, že mě nedostanou. Připadám si jako Wednesday Addamsová na letním táboře a bojím se, že jestli tu chci přežít, budu muset předstoupit před nastoupený animátory a říct: "Chci si hrát a smát se s vámi."
Přes oběd jsme se trošičku kamarádili se zdejšíma kočinkama a vyprávěli jsme jim o tý naší plešatý můře, která občas vůbec nechce žrát a nechce si nechat udělat manikúru, pedikúru a ani vyčistit ušiska a tuniský kočinky řekly: "Co my bysme za to daly, kdyby se o nás někdo tak pěkně staral!" A pak jsme se trošku nakalili (all inclusive, mámo, přece jim to tady nenecháme) a šli na pláž a můj kluk odplaval kousek ode mě a kolem mě začali plavat tři asi desetiletí kluci a ponořovali se a koukali na mě pod vodou a strašně se u toho chechtali a já jsem se nejdřív bála, že se mnou není něco v pořádku, že mi třeba kouká šňůrka z plavek, ale pak mi došlo, že když se tu ženský koupou jenom v burce, tak jsem asi první masíčko, který ty nebožáčci vidí a smála jsme se, ale jenom do tý doby, než mi řekli "Bonjour!" a můj kluk mi řekl, že si mě asi vybrali a že když si v islámských zemích chlap vybere ženskou, ta si ho pak musí vzít a když nechce, tak jí uříznou hlavu, a tak jsem se z toho chtěla vyvlíknout, a protože neumím ani arabsky ani francouzsky, tak jsem použila jediný slovo, který znám a zní trošku arabsky a proto ho tu používám tak nějak univerzálně na všechno: "Džihád." A tak skončila moje lovestory a pokračko bude zas někdy příště, tak čau!
Letos to bylo taky docela hustý. Několikrát jsme se pohádali do krve, vzájemně se prokleli a pak jsme vybrali hotel vedle hřbitova a s těžkým srdcem dali micušku na prázdniny k našim a vyslechli si kázáníčko, že jsme blázni a ať se neopovažujeme přivézt ebolu nebo žloutenku, a vyjeli jsme na letiště a neupadl nám vejfuk a mě pak v letadle běžel v hlavě Nezvratný osud jednička a furt jsem se blbě ptala, kdy už budeme v Turecku (jsme v Tunisku).
A pak jsme vystoupili z letadla a všichni si drželi nosy, protože to v Tunisku prej strašně smrdí, ale já cejtila rejžovej nákyp s rozinkama a bylo mi jasný, že tahle rekreace bude tzv. supiš. A pak jsme dorazili na hotel a paninka na recepci nám řekla, že pro nás nemá pokoj, ale já když chci, tak se umím strašně zle podívat (i když nechci, tak se umím strašně zle podívat) a tak paninka pokoj našla a my jsme se ubytovali a mile nás překvapilo, že nám v noci nelítaj na pokoj komáři, což se vysvětlilo na druhej den, kdy jsme na balkóně objevili tři obří včelí úly, ze kterejch maj naděláno v kalhotech jak komáři, tak my.
Dneska dopolčo jsme se vydali do víru velkoměsta, nadejchat se Afriky a poznat taky tu jinou kulturu, že jo. Pár metrů od hotelu se nás ujal Alibaba. Můj táta mi před odletem kladl na srdce, že všichni Tunisani jsou tzv. čmoudi a hochštapleři a práce jim nevoní a že jsou to špíny, co nás budou chtít akorát tzv. vodrbat. A tak jsem Alibabovi rovnou řekla, že nic nechci. Jenže Alibaba je důmyslnej asi jako podomní prodejci elektřiny a tak nám nic nenabízel, jenom nám radil, co kde v Monastiru najdeme a pokoupíme a oslovoval mě jako Cladiu Schiffer a pak si za to řekl o peníze a my jsme se moc báli, že nás zabije a tak jsme mu je dali.
A pak jsme šli radši do hotelu, kde zrovinka probíhal animační program. Animátorů je tu jak psů a jsou evidentně jediný, který ty tanečky, soutěže, karaoke a scénky baví. Když už konečně někoho zlanaří, celá ta fraška nebezpečně připomíná scény s organizovanou zábavou z Hříšnýho tance aHomolka a tobolka. Jeden z místních 'kulturních referentů' stojí fakt za to, snad nikdy jsem neviděla nikoho tak moc pozitivního (skoro jako HIV pozitivní) a aktivního (skoro radioaktivní). Ale zařekla jsem se, že mě nedostanou. Připadám si jako Wednesday Addamsová na letním táboře a bojím se, že jestli tu chci přežít, budu muset předstoupit před nastoupený animátory a říct: "Chci si hrát a smát se s vámi."
Přes oběd jsme se trošičku kamarádili se zdejšíma kočinkama a vyprávěli jsme jim o tý naší plešatý můře, která občas vůbec nechce žrát a nechce si nechat udělat manikúru, pedikúru a ani vyčistit ušiska a tuniský kočinky řekly: "Co my bysme za to daly, kdyby se o nás někdo tak pěkně staral!" A pak jsme se trošku nakalili (all inclusive, mámo, přece jim to tady nenecháme) a šli na pláž a můj kluk odplaval kousek ode mě a kolem mě začali plavat tři asi desetiletí kluci a ponořovali se a koukali na mě pod vodou a strašně se u toho chechtali a já jsem se nejdřív bála, že se mnou není něco v pořádku, že mi třeba kouká šňůrka z plavek, ale pak mi došlo, že když se tu ženský koupou jenom v burce, tak jsem asi první masíčko, který ty nebožáčci vidí a smála jsme se, ale jenom do tý doby, než mi řekli "Bonjour!" a můj kluk mi řekl, že si mě asi vybrali a že když si v islámských zemích chlap vybere ženskou, ta si ho pak musí vzít a když nechce, tak jí uříznou hlavu, a tak jsem se z toho chtěla vyvlíknout, a protože neumím ani arabsky ani francouzsky, tak jsem použila jediný slovo, který znám a zní trošku arabsky a proto ho tu používám tak nějak univerzálně na všechno: "Džihád." A tak skončila moje lovestory a pokračko bude zas někdy příště, tak čau!
