Miluju dovolenky. S mym klukem se vždycky nejvíc bavíme pojmenováváním ostatních účastníků zájezdu. A tak už si napořád budeme pamatovat, že předloni s náma v Bulharsku byl Poplašňák, což byla mladá otylka z Ruska, která celou dovolenou strávila pobíháním po hotelový jídelně tu pro dortíček, tu pro odpornou zmrzlinu, která neroztála ani ve čtyřiceti stupních, a pak tam s náma taky byl Pačesák, takovej týpek s frajerskym culíčkem a taky nesmim zapomenout na Bundy, klučíky, který jsme si už v Praze na letišti otipovali, že jsou to tzv. tepláci, ale nakonec se z nich vyklubali baliči kundiček, který si našli dvě asi třináctiletý holky, který byly v hotelu s rodičema a za celej pobyt jim ani jednou tzv. nedali. Letos v Tunisu s náma byla Družice, taková stará francouzská paninka, která v rámci svýho osobního fitness plánu rotovala celej den kolem bazénu a aby nezapomněla, kolikrát ho oběhla, dělala si křídou čárky na obrubník. Taky jsme v hotelu měli černošku, který jsme říkali Raspusha, protože vypadala jako Raspusha, a taky krásnou animátorku Indku a zmrzlinu nabíral krásnej Ind a oba vypadali, jak kdyby vypadli z filmů Wese Andersena.

V předchozim příspěvku jsem se svěřovala, jakej bizár jsou tuniský animační programy. Třetí den od příjezdu jsme nad nima přestali ohrnovat frňáky a začali se tzv. družit. Můj kluk totiž prostě potřebuje kontakt s ostatníma lidma. Já ne a děsí mě to. Můj kluk chodil cvičit aqua aerobic, zumbu, stretching a když ve výtahu viděl v rozpisu animačních aktivit položku 'total fitness' učůrnul si blahem. Já na tohle moc nejsem, takže když se mě sem tam nějakej radioaktivní animák snažil zlanařit pro nějakou tu kolektivní aktivitu, pohladila jsem se po břiše a řekla: "Sorry, I'm pregnant and I don't feel well". Jenže tohle moje tvrzení nešlo moc dohromady s tím, že jsme běžně dávali sedmičku vína k obědu, další sedmičku vína k věčeři a prokládali to Piňa Coládama, pívama, Kaktusama a Pink Elephantama, takže mi půlka animátorů těhotenství nesežrala a druhá půlka mi vnutila svoje e-mailový adresy s tim, že jim mam poslat fotku toho degena, co se mi narodí. Pak jsem přitvrdila a na nabídku, že mě naučí tancovat 'pačangu' (interní vtípek pro skutečný znalce bizáru), jsem odpověděla: "I have AIDS." Od tý doby jsem měla pokoj a vyhýbali se mi nejen animátoři, ale i hoteloví hosté.

V hotelovym areálu fungoval i noční klubík s libozvučnym názvem La Pacha. Vevnitř to vypadalo jako ve filmech Davida Lynche a proto mě ani nepřekvapovalo, že mě tam můj kluk pořád tahal. A tak jsem jednou šla, protože jsem se bála zůstat sama na pokoji. Uvnitř byli animátoři a taky Rusáci. Nechtěla jsem tančit, protože to neumim a i se trošku bojim, že se mi všichni budou smát, ale stejně jsme šli tančit a mě to moc nešlo, protože když jsem se svym klukem, nedokážu se moc uvolnit, a tak jsem začala křičet na mýho kluka, že "Sorry, ale já tohle fakt nemůžu" a pak jsme chvilku seděli a pili gina s tonicem a pak to začali na parketě vytáčet Rusáci a hrálo tam tohle a my jsme šli na parket, protože na nás Rusáci mávali, a když jsem byla na tom parketě, koukala jsem se na ty jejich ruský plastikový ksichty a začala jsem trošku hysterčit, že prostě s Rusákama tancovat nebudu a tak jsme šli pryč. No a na druhej den byla v klubíku akcička něco jako White Trash Sensation Party nebo tak něco a můj kluk tam strašně chtěl a já ne, takže jsem zůstala na pokoji a můj kluk tam šel sám a pak se vrátil asi za půl hodiny a doteďka mi nechce říct, co se tam dělo!



Tunisko obecně má takovou dost blbou pověst. Jakože špína, čmoudi, bordel, nic nefunguje, chápeme se. Tolik jsme se těšili na to, že to tak bude a my si užijeme dovolenou, na který budeme moct píčovat na kdeco, ale docela jsme se sekli a měli tak supiš a luxus ubytko, až se nám chtělo brečet. Jenom dámský záchody u bazénu byly věčně posraný a tady bych vás chtěla holky apelovat, ať udržujete trochu tu čistotu, kristova noho, kdyť to není normální. To mi připomíná, že mi můj kluk vyprávěl v Tunisku jednu super fekální historku ze školy, u který jsem se strašně smála, ale nemůžu jí tu napsat, protože mi to zakázal. No tak nic, jenom jsem chtěla říct, že já miluju fekální historky a dokážu se jim smát několik dní, ale blbý je, když se s těma fekáliema setkám tváří v tvář, to mě moc neba. Jo a ještě jeden defekt jsme našli, a sice když jsme si půjčili šlapadlo, kterýmu fungovalo zatáčení jenom na jednu stranu a odnášelo nás to strašně rychle na oceán a já se strašně bojim žraloků (a bojim se jich i ve vaně a včera jsem viděla jeden super filmík, kde je jasně vidět, že v tomhle vůbec nejsem mimo!) a můj kluk začal mlít o tom, že by si chtěl skočit do moře a já jsem začala trošku hysterčit a křičet a panikařit a tak se jelo ke břehu, kde už na naše šlapadlo čekala jedna animátorka a asi pět dětí ve věku do šesti let a můj kluk jí řekl, že to šlapadlo je rozbitý a že funguje zatáčení jenom na jednu stranu a blbě se to ovládá a ona se na nás tak podívala a řekla jenom: "Ok, thank you for information." a posadila do toho stroje smrti všechny ty děcka a odplula s nima na širý moře a to nás trošku zarazilo, takže když jsme pak v bazénu přišli na to, že je rozbitý jedno světlo a do vody tam volně vedou kabely pod proudem, radši jsme to nikomu nehlásili, abysme nebyli za blbce.


Ale všechno krásný jednou končí a tak jsme z týhle bomba dovči přijeli domu a tady bylo strašně hnusný počásko a moje dovolenkový pocity, kdy sem byla tzv. so happy i could die, vystřídala beznaděj a depčičky. Tak za prvý máme s mym klukem tak trošku pocit, že nás zradilo vlastní město. To, že někdo vyrobil hákovej kříž, což je tak nějak největší vzrůšo, který naše město prožívá od zbourání starý části, bysme ještě přežili. Dost nás sere taky to, že po půl roce nám konečně před barákem otevřeli KFC a my jsme u toho nemohli bejt, protože jsme tu stavbu pozorovali a rostlo nám to před očima ta stavba pro nás znamená moc a to slavnostní otevření byla evidentně prostě kulturní událost, na kterou naše město bude dlouho vzpomínat. Ale jako dobrý, co sme si to sme si, odpuštěno. Ale doprdele, krve by se ve mě nedořezal, když jsme po příletu z dovči vyrazili na nákupky a zjistili jsme, že je přestavěnej náš Lidl! No co vám budu vykládat, prostě jsme se dohodli, že už nikdy nikam nepojedeme, protože nechceme přijít vo to vzrůšo.

A je tu ještě jedna věc. Nechtěla jsem to moc rozmazávat, ale tak jo, půjdu s tim ven. Prostě jsem povstala z popela jak fénix, vstala z mrvých jako Ježíš Kristus a vrátila se zpět, i když jsme si nechyběli, určitě se chápeme. Od prvního jsem se vrátila do prácičky a je to trošku očistec, protože mě moc neba ráno vstávat, protože jsem trošku flákač a ráda trávim celej den s mojí micuškou a taky vůbec nevim, jak to budu dělat od října se školičkou, ale to se ještě všechno uvidí a tak nechci propadat panice. Dobrý na týhle práci je to, že je tam spousta pletich a milostnejch avantýr mezi pracovníkama a každou chvíli se tam něco takovýho na někoho provalí a pak následujou slzičky (od ženskejch) a silácký řeči (od chlapů) a kolujou tam historky o velikosti tzv. utahováků, což jsem si musela vygůglit, co znamená, a takový prostředí mě fakt docela baví, jenom škoda, že jsem taková zrůda, že mi do mailu nechodí žádný sprostý fotky a nabídky kvalitního sexu.

A už nevim, co bych psala dál. Snad jenom to, že jsme dneska měli takovou oslavičku s širší rodinou a byla tam taky teta Vlasta a její rodina, se kterou už se rok a půl nestýkáme a celý odpoledne to vypadalo nadějně, jakože se nepopereme, že je to prostě jenom taková klasická studená válka, ale co vám budu vyprávět, na konci se to zase celý posralo a teta Vlasta nám zase tzv. urobila zle a pojebala nás a zase ukázala, že naše rodinný křídlo je spodina a mě to strašně nasralo a viděla jsem tzv. rudě a hrozně mi inspiroval můj táta, kterej zůstal v úplně zenovym klidu a řekl, že si dnešek strašně moc užil, což mě překvapilo, protože můj táta je pasivně agresivní, ale tentokrát řekl, že se na to mam vysrat a tak jsem mu to odkejvala a pak jsem přišla k sobě domů a asi během půl minuty jsem snědla tyčinku 3bit a taky nanuka z Lidlu a trošku jsem se uklidnila, ale zase ne tak moc, takže tady svatosvatě přísahám, že tetě Vlastě do smrti smrťoucí neodpustim a nikdy to nebude dobrý a myslim si o ní jenom to nejhorší a i jí to nejhorší přeju a protože boží mlejny melou, tak i na ní dojde a jestli ještě něco takhle vošklivýho udělá, tak o ní napíšu na internet a napíšu, co za vošklivý věci dělá. Tak a je to venku!