Ahojky krasavice a fešáci,
nevim, co znamenaj Vánoce pro vás, ale u mě je to jednoduchý. Prostě dárečky, hodokvas (sice pořádně nevim, co to slovo znamená, ale úplně z něj cejtim žrádýlko, ale tak nějak honosnějc) a pak taky jedna pohádka. Aby mezi náma bylo jednou a provždy jasno, nesnášim Popelku. Nesnášim Libušku Šafránkovou, protože je to taková kňoura, fňukna a zastydlá panenka a jedna taková miloučká dívenka, na kterou letěli kluci všech věků, vyznání a barev pleti, protože to bylo takový třídní pupupůůů, se mnou chodila na základku a já se z toho dodneška nemůžu vzpamatovat, z tý nespravedlnosti, že klukům se líbí víc tohle než správňácký holky, který umí sprostě nadávat, porvat se do krve s důchodcema v Kauflandu o poslední zlevněnou štangli salámu a zabouchnout chromý sousedce vchodový dveře před nosem. No nespravedlnost prostě.
Kterou pohádku ale dovopravdy zbož-ňu-ju, je Třetí princ. V tý pohádce je prostě všecko, i Libuška Šafránková teda, ale hraje tam úplně boží dvojroli a jedna ta role je hodná (ta stojí za hovno) a ta druhá je strašně zlá a prohrabuje se démantama a chytá ovečky a dělá, že je zná všecky jménem (ale je jich tisíc!) a do toho tam je okenový princ Trávníček a taky ve dvojroli a jednou, když hraje tak trošinku hlupáčka, se dá ošálit drahym kamením a vroste do skály a pak ho přijde osvobodit ten druhej Trávníček, kterej je ale v pořádku a místo toho, aby začal klátit Šafránkovou, sklátí veškerý poddaný (ženský i chlapy) a na konci se ukáže, že do skály tam byl vrostlej ještě starej Bartoška za mlada a když obživne, tak i ta zlá Šafránková je najednou hodná a ten konec už je prostě trošku kýč, ale co já vám tady budu vyprávět, prostě se na to koukněte, dávaj to dneska na Premiéře asi od pěti odpolčo nebo tak nějak a garantuju vám, že u toho budete sedět přikovaný a když tam budou záběry na skály a do toho bude hrát démonická hudba a kameraman bude švenkovat kamerou ze strany na stranu, tak se možná pokadíte do gatí!
Včera, na Štědrej den, jme podobně jako oba Trávníčci a Bartoška šplhali na takovou poloskálu s našima. Byl to můj nápad a jsem na sebe patřičně hrdá, že mě to napadlo a naši jsou zase hrdý na sebe, že to přežili. I já totiž na vrcholu musela uznat, že šplhat se po kluzkejch kamenech a shnilym listí neni úplně prdel, hlavně když fouká tzv. severák. Na tenhle vysokohorskej výstup jsem musela vzít zavděk našima, protože můj kluk odjel slavit Vánočky za rodinou na Moravu a mohla jsem se klidně vztekat jak jsem chtěla, postavit se třebas na hlavu a předvádět svoje nejoblíbenější hysterický scény (ale mezi náma, už nemam takovou formu jako dřív), protože 24. prosinec je pro něj den jako každej jinej! Nic ale neni tak horký jak se uvaří, můj kluk mě celej štědrej den zásoboval aktualitkama z Moravy. Nejdřív mi volal, že Ježíšek už byl u jeho sestry, která nám prej dala nějakej voucher. Do telefonu jsem zachovala svůj poker voice, ale srdínko se mi začalo tetelit a já si řekla, že teď se všechno v určitě v dobrý obrací. Abyste tomu rozumněli, všechny čtvery Vánoce před tim jsem od klukovo mámy a sestry shodně dostávala vždycky po jednom kusu mýdla. Zprvu jsem byla trošinku rozpačitá z toho, že beztak obě dvě narážej na nějaký problémy s mojí osobní hygienou, ale protože jsem slušně vychovaná a dokážu zachovat dekorum a chovat se jako dámička i s hubou od čokolády a tričkem umaštěnym od salámu, za dárky jsem vždycky slušně poděkovala (a v pláč propukla až o samotě na záchodě). Zmínka o voucheru ale vystřelila mojí už tak bujnou fantazii až do vesmíru a už jsem se viděla přinejmenším v luxusnim středisku v Aspenu, jak srkám punč s Ivankou Trumpovou a ve frontě na vlek pouštim Andrejku Verešů ve zlatý kombinézce. Jenže pak mi přišla fotka, na který byl poukaz na - chvilka napětí - bohaté sushi menu. Takže klasika, pa-pa-pa-poukr fejs, pa-pa-poukr fejs, na rtech lehkej úsměv, v očích bolest a žal. Vzápětí ale přišla další fotečka z Moravy, na který byla zřetelně vidět bílá krabička s parfémem Dior. Co vám budu holky vyprávět, naděje umírá poslední. Během vteřiny jsem si v duchu provedla hloubkovou analýzu finančních poměrů klukovo sestry v korelaci s tím, jak k sobě máme blízko (haha!). Všechno vycházelo v můj prospěch a pak taky hlavně: Proč by mi můj kluk posílal jen tak fotku parfému, po kterym léta toužim? Hlavou mi proto blikal červenej neonovej nápis ŽE BY...? O 10 minut a několik řádků rafinovaně několikasmyslné konverzace jsem se ale dozvěděla, že: "Diora dostala mamka," a bylo tzv. po ptákách. Můj kluk se z Moravy vrací zejtra a mě je úplně jasný, z čeho se budu večer radovat: ze sushi a zásoby mejdla na celej příští rok.
Všechno špatný je ale k něčemu dobrý. Co tě nezabije, to tě posílí. Jedna moje milovaná kolegyňka mi už v minulosti řikala, že jsem nová Halina Pawlowská a že bych všechny ty svoje storky měla vydat knižně. Tohle všechno vánoční utrpeníčko a poníženíčko je vlastně hrozně super, protože už se prostě vidim, jak v pondělí v kanclu všem těm holkám, který pod stromečkem našly snubáky nebo aspoň nový mobily, budu vyprávět o svý rozmanitý sbírce mejdel. A navíc jsem se teď koukla z okna a strašně hnusně tam chumelí a já nesnášim sníh a s prvnim sněhem na mě vždycky padne nostalgie a nebaví mě to, takže dneska celej den nevylezu z pelechu a vypiju klukovi všechno pivo a alkohol, co tu má schovanej a budu hrát Driveclub (na jeho profilu!) a koukat na Drive a všechny ostatní filmy s Ryanem Goslingem a bude to!
Tak zase někdy, čauko kakauko!
nevim, co znamenaj Vánoce pro vás, ale u mě je to jednoduchý. Prostě dárečky, hodokvas (sice pořádně nevim, co to slovo znamená, ale úplně z něj cejtim žrádýlko, ale tak nějak honosnějc) a pak taky jedna pohádka. Aby mezi náma bylo jednou a provždy jasno, nesnášim Popelku. Nesnášim Libušku Šafránkovou, protože je to taková kňoura, fňukna a zastydlá panenka a jedna taková miloučká dívenka, na kterou letěli kluci všech věků, vyznání a barev pleti, protože to bylo takový třídní pupupůůů, se mnou chodila na základku a já se z toho dodneška nemůžu vzpamatovat, z tý nespravedlnosti, že klukům se líbí víc tohle než správňácký holky, který umí sprostě nadávat, porvat se do krve s důchodcema v Kauflandu o poslední zlevněnou štangli salámu a zabouchnout chromý sousedce vchodový dveře před nosem. No nespravedlnost prostě.
Kterou pohádku ale dovopravdy zbož-ňu-ju, je Třetí princ. V tý pohádce je prostě všecko, i Libuška Šafránková teda, ale hraje tam úplně boží dvojroli a jedna ta role je hodná (ta stojí za hovno) a ta druhá je strašně zlá a prohrabuje se démantama a chytá ovečky a dělá, že je zná všecky jménem (ale je jich tisíc!) a do toho tam je okenový princ Trávníček a taky ve dvojroli a jednou, když hraje tak trošinku hlupáčka, se dá ošálit drahym kamením a vroste do skály a pak ho přijde osvobodit ten druhej Trávníček, kterej je ale v pořádku a místo toho, aby začal klátit Šafránkovou, sklátí veškerý poddaný (ženský i chlapy) a na konci se ukáže, že do skály tam byl vrostlej ještě starej Bartoška za mlada a když obživne, tak i ta zlá Šafránková je najednou hodná a ten konec už je prostě trošku kýč, ale co já vám tady budu vyprávět, prostě se na to koukněte, dávaj to dneska na Premiéře asi od pěti odpolčo nebo tak nějak a garantuju vám, že u toho budete sedět přikovaný a když tam budou záběry na skály a do toho bude hrát démonická hudba a kameraman bude švenkovat kamerou ze strany na stranu, tak se možná pokadíte do gatí!
Včera, na Štědrej den, jme podobně jako oba Trávníčci a Bartoška šplhali na takovou poloskálu s našima. Byl to můj nápad a jsem na sebe patřičně hrdá, že mě to napadlo a naši jsou zase hrdý na sebe, že to přežili. I já totiž na vrcholu musela uznat, že šplhat se po kluzkejch kamenech a shnilym listí neni úplně prdel, hlavně když fouká tzv. severák. Na tenhle vysokohorskej výstup jsem musela vzít zavděk našima, protože můj kluk odjel slavit Vánočky za rodinou na Moravu a mohla jsem se klidně vztekat jak jsem chtěla, postavit se třebas na hlavu a předvádět svoje nejoblíbenější hysterický scény (ale mezi náma, už nemam takovou formu jako dřív), protože 24. prosinec je pro něj den jako každej jinej! Nic ale neni tak horký jak se uvaří, můj kluk mě celej štědrej den zásoboval aktualitkama z Moravy. Nejdřív mi volal, že Ježíšek už byl u jeho sestry, která nám prej dala nějakej voucher. Do telefonu jsem zachovala svůj poker voice, ale srdínko se mi začalo tetelit a já si řekla, že teď se všechno v určitě v dobrý obrací. Abyste tomu rozumněli, všechny čtvery Vánoce před tim jsem od klukovo mámy a sestry shodně dostávala vždycky po jednom kusu mýdla. Zprvu jsem byla trošinku rozpačitá z toho, že beztak obě dvě narážej na nějaký problémy s mojí osobní hygienou, ale protože jsem slušně vychovaná a dokážu zachovat dekorum a chovat se jako dámička i s hubou od čokolády a tričkem umaštěnym od salámu, za dárky jsem vždycky slušně poděkovala (a v pláč propukla až o samotě na záchodě). Zmínka o voucheru ale vystřelila mojí už tak bujnou fantazii až do vesmíru a už jsem se viděla přinejmenším v luxusnim středisku v Aspenu, jak srkám punč s Ivankou Trumpovou a ve frontě na vlek pouštim Andrejku Verešů ve zlatý kombinézce. Jenže pak mi přišla fotka, na který byl poukaz na - chvilka napětí - bohaté sushi menu. Takže klasika, pa-pa-pa-poukr fejs, pa-pa-poukr fejs, na rtech lehkej úsměv, v očích bolest a žal. Vzápětí ale přišla další fotečka z Moravy, na který byla zřetelně vidět bílá krabička s parfémem Dior. Co vám budu holky vyprávět, naděje umírá poslední. Během vteřiny jsem si v duchu provedla hloubkovou analýzu finančních poměrů klukovo sestry v korelaci s tím, jak k sobě máme blízko (haha!). Všechno vycházelo v můj prospěch a pak taky hlavně: Proč by mi můj kluk posílal jen tak fotku parfému, po kterym léta toužim? Hlavou mi proto blikal červenej neonovej nápis ŽE BY...? O 10 minut a několik řádků rafinovaně několikasmyslné konverzace jsem se ale dozvěděla, že: "Diora dostala mamka," a bylo tzv. po ptákách. Můj kluk se z Moravy vrací zejtra a mě je úplně jasný, z čeho se budu večer radovat: ze sushi a zásoby mejdla na celej příští rok.
 |
| Tak to jsou moje tři oříšky. Ve všech je mejdlo. |
Tak zase někdy, čauko kakauko!
